FARMAKOS - Časopis o testování léčiv a kosmetiky

Články

Pokusy na zvířatech ve farmacii a kosmetickém průmyslu

Pokud se mluví o testování různých farmaceutických a kosmetických výrobků na zvířatech, v každém, ve většině případů, převládne nelibý pocit. To je pochopitelné, zvířata jsou živá stejně jako člověk, také cítí. Používá - li zvířata k testování svých produktů kosmetická firma, vyrábějící krém proti vráskám, který navíc není nezbytně důležitý k životu, jsou protesty na místě. Jestliže je však potřeba vyvinout lék, který pro pacienta znamená záchranu života a bez něhož by nepřežil, musí se také "na něčem" vyzkoušet. A tady se musíme rozhodnout, zda zachráníme lidský život nebo raději zvířata uchráníme od bolesti.

autor: Olga Pípalová

Transplantace oční rohovky jako doplněk studia

Petra Bystrovská se transplantaci oční rohovky hlodavců věnuje již dva roky, od té doby, co nastoupila coby studentka postgradualniho studia do Farmakologickeho ustavu 1. Lékařské fakulty UK V Praze. Hlavním uúkolem této mladé farmaceutky je zkoumání imunosupresivních látek na organismus jedince.

Praha

Mgr. Petra Bystrovská
foto:Dagmar Edelmannová

"Princip mé práce spočívá ve zkoumání reakce organismu živočichů po transplantaci oční rohovky. K tomu používám imunosupresivní látky, které potlačují imunitu příjemce a napomáhají tomu, aby se organismus proti transplantátu nevzbouřil a snáze ho přijal," vysvětlila Petra Bystrovská, studentka druhého ročníku doktorantského studia farmakologie a asistentka ve Farmakologickém ústavu v Praze.

Transplantace oční rohovky je jedna z nejstarších a ověřených, která u nás probíhá a je nutné při ní dodržovat ty nejpřísnější kritéria Evropské unie. Jde o výzkum prováděný pouze na hlodavcích stejného druhu, přičemž se natransplantuje oční rohovka a po uplynutí jednoho dne laborant aplikuje hlodavci imunosupresivum, aby příjemce implantát neodmítl. Pokud by se tak stalo, tato látka dokáže odmítnutí oddálit. "V téhle fázi mě zajímá, po jak dlouhé době po podání prvního, druhého, případně třetího imunosupresiva, dojde k nepřijetí transplantátu. Je to v podstatě běžná praxe i v humání medicíně,"dodala Bystrovská. Současně se v ústavu zabývají výzkumem samotného odmítnutí transplantátu a jeho dosud nezjištěných příčin. Možnost, že by se takovýto výzkum mohl použít i v klasické medicíně však není pravděpodobná. Podle Bystrovské již tyto poznatky o účinku imunosupresiv dávno existují a svou práci považuje spíše za doplněk studia.

laboratorni potkani
"Základem výzkumu je vždy testování na hlodavcích," sdělila Mgr. Petra Bystrovská, studentka druhého ročníku doktorantského studia Farmakologie.

autor: Olga Pípalová, Dagmar Edelmannová

Komentář
Testování za zvířatech není v pořádku, někdy je ale nezbytné
Někdo by nepoužil kosmetiku testovanou na zvířatech, jinému je to jedno. Ale všichni užíváme léky, tady není bohužel možnost výběru. Neznám nikoho, kdo by odmítl lék jen proto, že byl testován na zvířeti. V čem je to jiné? Léky jsou nezbytné pro lidské zdraví, zatímco kosmetika, hlavně ta dekorativní je pouhý rozmar. Nenechávejme zvířata trpět, jen abychom se mohli pochlubit novou barvou vlasů!

OLGA PÍPALOVÁ

Nedávno jsem jela tramvajovou linkou z Národní třídy k Národnímu divadlu a mezi směsicí hlasů turistů jsem zaregistrovala (byť velmi nezúčastněně) rozhovor staršího páru. Po krátké chvíli jsem se přistihla, že je poslouchám. Bavili se totiž o pokusech na zvířatech. Paní tento problém evidentně velmi popuzoval. Rozčilovala se na celé kolo, jak je možné, že v dnešní době ještě existuje takové barbarství a proč si lidé neustále myslí, že jsou páni světa a mohou si se zvířaty dělat, co jen chtějí… To pán tak radikální názor neměl, očividně ho to příliš nezajímalo. I když jsem na další stanici vystoupila, celý den mi vrtalo hlavou, jak to vlastně s těmi zvířaty doopravdy je a rozhodla jsem se toto téma nějakým způsobem zmapovat. Pokud se řekne testování na zvířatech v každém to vzbudí jistou asociaci. Já si pod tím například představím injekční stříkačky, velké laboratoře a klece se zvířaty. Samozřejmě také vědce, kteří bádají a snaží se vyvinout nový lék nebo třeba ještě více hydratační rtěnku. Co se týče prvního případu, jsou zvířata k testování naprosto nepostradatelná, protože otestovat nový lék pro člověka je nutné. Bez těchto pokusných tvorů bychom totiž běžně umírali na chřipku, na zcela banální infekce a nezbylo by nám nic jiného, než začít testovat na sobě nebo na vybrané skupině obyvatel. To se mi zdá mnohem více nehumánní než testování na zvířatech. I když to samozřejmě také není v pořádku. Druhý případ, testování kosmetiky, je ale krajní nesmysl. Na rozdíl od léčiv a jiných farmak, mnohdy kosmetiku k životu nutně nepotřebujeme. Zvlášť ne tu dekorativní a vystavování zvířat tomuto zbytečnému trápení je pouze výraz brutality a krutosti společnosti. Přesto ještě pořád existují společnosti, které takto trápí zvířata, jen aby na trh dodaly zaručeně výživný šampon na vlasy nebo pastu pro "zářivě bílé zuby". A to v době, kdy už jsou dávno známy alternativní způsoby testování kosmetických přípravků. Konkrétně jde o metodu in vitro, tzn. mimo živé tělo, ve zkumavce, kdy se přípravky testují na tkáňových kulturách a poté se sledují všechny možné reakce tkání na daný produkt. Proto se ptám, jak je možné při tak rychlém vývoji vědy, že jsou ještě týrána bezbranná zvířata? Nebo je to pro firmy ta nejlevnější varianta? Je to ostuda. Co by tedy bylo ideální? Ve farmacii testovat, ale s co nejmenším utrpením zvířat. Možná budeme jednou tak daleko, že ušetříme zvířata stresu a bolesti i při testování léků. Došla jsem k závěru, že v jistých případech si my lidé opravdu myslíme, že s ostatními tvory můžeme zacházet po svém, jak to říkala ta paní z tramvaje.

Testování na zvířatech? Spíš ano, ale..

V posledních dnech se zase rozhořela diskuze nad novým zákonem ministerstva zdravotnictví ohledně testování kosmetiky na zvířatech. Tak jsem se na to trošku podíval...
Celý problém, všeobecně testování na zvířatech, má dvě roviny. Jednu, kde jde o nahraditelné testy. Kdy, jak jsem se dozvěděl například z článku na dama.cz, je lze občas nahradit testy na uměle vypěstované lidské kůži. Tam si myslím, by se opravdu testy měli zakázat, případně používat pouze v nejnezbytnější míře a jako taková poslední ověření před testy na lidech a toto důkladně hlídat.
Pak jsou tu ale podle mě nezastupitelné testy, jako třeba ten na bezpečnost chemikálii, kde přece jen je daleko lepší nechat zemřít králíka, než třeba připustit další použití podobného svinstva jako bylo PCB a ohrožení milionů lidí. Ale toto platí i u té kosmetiky, když už to nejde jinak a třeba zjistit reakci kterou nejde provést na umělém organismu, je daleko lepší když první zařve králík, než aby se toto testovalo třeba na dobrovolnících a mi potom nějakému chytrákovi, který dostal pár tisíc za toto testování, platili sta tisíce na jeho pozdější léčbu následků.
Nicméně stejně mi diskuze ohledně testování, zrovna pro kosmetické účely, přijde zbytečná. Tam totiž už organizace pro ochranu zvířat vyhráli, od roku 2009 je v EU omezeno testování kosmetiky na zvířatech a od 2013 v podstatě zakázáno. I když se hovoří, o tom že by Světová obchodní organizace mohla lobovat pro zrušení této směrnice...

Tisková zpráva Svobody zvířat, o.s. a Nadace na ochranu zvířat
V Plzni a v Praze , 14.1.2005

Zákaz testovat kosmetiku na zvířatech ohrožen!

Zákaz testování kosmetiky na zvířatech

Česká republika v minulém roce zakázala v novele Zákona na ochranu zvířat testovat kosmetické přípravky a jejich ingredience na zvířatech, a zařadila se tak po bok zemí s nejvyšším stupněm ochrany zvířat v této oblasti. Země jako Velká Británie, Německo a Nizozemsko tento zákaz uplatňují již několik let. Zmíněné státy včetně ČR k tomuto kroku přistoupily proto, že stále větší část veřejnosti souhlasí s tím, že provádět testy, které působí zvířatům utrpení kvůli kosmetice, je zbytečné a eticky nepřijatelné. Vyjednávání o plném a konečném zákazu testování kosmetiky na zvířatech se však na úrovni EU vleče již několik desítek let.

Testování kosmetiky na území EU

Ročně je pro testování kosmetiky v EU "použito" asi 40 000 zvířat (38 000 zvířat v roce 1999, údaj poskytnutý Evropskou komisí). Mnoho dalších zvířat však slouží ke stejnému účelu mimo území EU, ačkoli se tato kosmetika v zemích Unie prodává. Na zvířatech se testuje naprostá většina přípravků, které běžně používáme, včetně zubních past, šamponů, parfémů, pleťových krémů, laků na nehty atd. K testování se používá několik druhů zvířat a nejběžnějšími testy jsou: Draizův oční test, při němž se zkoušená látka vkapává opakovaně do očí pokusným králíkům při plném vědomí a zaznamenávají se vzniklá poškození ve škále od slabě dráždící až po leptavé účinky. Test orální toxicity, kdy jsou zvířata i opakovaně násilně krmena zkoušenou látkou, aby se zjistil možný toxický účinek. Test kožní dráždivosti, při kterém je testovaná látka nanášena na oholenou kůži na zádech králíků nebo morčat a je pozorována reakce, která se může projevit i těžkými záněty kůže.

Jaká základní legislativa platí v této oblasti na území EU jsme se zeptali členky Svobody zvířat, koordinátorky kampaně Za nahrazení pokusů na zvířatech Lenky Hecové: "Je to především Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/15/ES, kterou se už po sedmé mění směrnice Rady 76/768/EHS o sbližování právních předpisů členských států týkajících se kosmetických výrobků a která platí od března 2003. Zákaz testovat kosmetiku a její složky nebo kombinace složek a takové výrobky prodávat na území EU by měl definitivně vejít v platnost až v roce 2013, ačkoli již od loňského září platí na území celé EU zákaz testovat finální kosmetické výrobky a zákaz uvádět na trh produkty, které byly testovány na zvířatech, pokud existuje ověřená alternativní metoda. Do roku 2013 je však podle této směrnice možné udělit výjimku, pokud firma prokáže, že k testům vyjmenovaným ve směrnici neexistuje vědecky ověřená alternativní metoda. Výjimka pro testování na zvířatech bude udělována třem skupinám testů. Jde o toxicitu po opakované dávce, toxicitu pro reprodukci a toxikokinetiku."
Vědecké ověření (validace) metod nahrazujících testy na zvířatech je proces velmi zdlouhavý a nákladný. Výsledky těchto metod jsou srovnávány s pokusy na zvířatech. Zde je zásadní problém, protože alternativní metody jsou zpravidla přesnější a výsledky se tedy plně neshodují. Alternativa k testu oční dráždivosti je známa a používána od počátku 90. let, ale vědecky ověřena prozatím nebyla. Problémem jsou ovšem také, jako obvykle, chybějící finance. Podpora výzkumu a vývoje alternativ není dostatečně zajištěna ani v rámci EU, ani na úrovni jednotlivých členských států. Hrozí také riziko, že firmy budou nuceny používat k testování pouze ty vědecky ověřené alternativní metody zařazené do oficiálního seznamu, což flexibilní využívání alternativ zbytečně komplikuje. Navíc ke skutečnému zlepšení celkové situace nedojde, pokud současně nebude platit i plný zákaz prodeje testovaných výrobků.
Teoreticky se také ovšem může stát, že zákaz testovat kosmetiku a její složky se další revizí platné směrnice odsune třeba až na rok 2020.

Situace u nás a návrh Ministerstva zdravotnictví

Dle poslední dostupné statistiky Státní veterinární správy nebylo v ČR pro testování kosmetiky použito v roce 2003 žádné zvíře.Od března 2004 platí zákaz testování kosmetiky a jejich ingrediencí obsažený v rozsáhlé novele Zákona na ochranu zvířat proti týrání.
Tento úplný zákaz je však ohrožen návrhem novely Zákona o veřejném zdraví, které předložilo Ministerstvo zdravotnictví (MZd) v prvním čtení dolní komoře Parlamentu ČR. MZd navrhuje změkčit dosavadní úplný zákaz možností udělovat výjimky. Systém udělování výjimek ze zákazu je navíc neprůhledný a argument, že zřejmě nikdo o výjimku stejně žádat nebude, může být optimistický. I kdyby byl však pravdivý, není důvod výjimky v zákoně zavádět. MZd se hájí tím, že musí českou legislativu harmonizovat s právem EU. V tom má nepochybně pravdu, ale již neuvádí, že zákon v tomto ohledu v souladu s evropskou legislativou je. ČR má právo v oblasti ochrany zvířat přijmout přísnější právní normy, než platí v EU. To se také děje v mnoha evropských zemích. Například výše zmíněný zákaz testovat kosmetiku existuje ve Velké Británii, Nizozemsku a v Německu, dalším příkladem může být zákaz chovu kožešinových zvířat ve Velké Británii a Rakousku. Náš názor potvrzuje i stanovisko Ekologického právního servisu, který hodnotil kompatibilitu návrhu zákona předloženého MZd s dotyčnou směrnicí EU. Uvádí se v něm: "......K takovému změkčování naší vnitrostátní právní úpravy není žádný důvod a neopravňuje k němu rozhodně ani argument o znevýhodnění domácích výrobců kosmetiky oproti evropským výrobcům."
Snížení konkurenceschopnosti je často používaný argument, ale v této souvislosti je sporný. Spotřebitelé již vnímají a do budoucna budou vnímat stále citlivěji problematické zacházení se zvířaty. Tolerance k pokusům na zvířatech se stále snižuje a oblast kosmetiky je vnímána jako obzvláště neetická. Navíc testování kosmetiky pomocí alternativních metod může být levnější a přesnější. Jen v Evropě najdeme hned několik desítek firem, které své výrobky na zvířatech netestují a nepředstavuje to pro ně žádný významný problém, naopak na tom staví svou komunikaci směrem ke spotřebitelům.
"Návrh MZd je eticky, ekonomicky i vědecky neobhajitelný a je krokem, který ČR odsouvá z přední příčky zpět do skupiny zemí s problematickým přístupem k ochraně zvířat," konstatuje Lenka Hecová.

Asie láká k testování léků
Z Indie se stává hlavní zásobárna lidí ochotných testovat na sobě nové léky. Asijské země jsou pro farmaceutické firmy lákavým cílem. Na Západě dobrovolníků ubývá, pravidla jsou stále přísnější a výroba léků se prodražuje. Indové jsou levní a často ani netuší, že se klinických testů účastní.
"Pro mnoho chudých je testování jediná cesta, jak se dostat k léčbě," uvedla Saral Thangamová, viceprezidentka indické firmy Lotus Labs, která zkoušky provádí na zakázku západních firem.
Více než deset tisíc Indů se nyní účastní přes sto testovacích projektů. Letos v lednu navíc země zrušila většinu restrikcí omezujících výzkum a vyhlásila režim, který má západním firmám usnadnit přístup na trh. O podobném kroku uvažuje nyní i Malajsie Jednodušší je v této části světa i výzkum na zvířatech. "Jejich ochránci na Západě jsou velmi radikální. Země Dálného východu, jako jsou Singapur a Čína, se díky tomu stávají pro firmy atraktivnější," napsal deník Guardian.

Neetické zkoušky

Když klinické zkoušky skončí, indičtí pacienti opět zůstávají bez léků. Firmy většinou neuvažují o tom, že by příslušné medikamenty do oblasti dovážely. Pro místní obyvatele by byly příliš drahé."Je možné ptát se, zda je správné testovat lék na lidech, kteří si ho nikdy nebudou moci dovolit," uvedla pro Guardian Saral Thangamová. Ještě větším problémem je ale způsob testování.

Průzkum, zadaný loni Americkou národní komisí pro bioetiku, odhalil, že čtvrtina klinických testů v rozvojových zemích nesplňuje etické požadavky. Právě v Indii jsou neetické či ilegálně prováděné pokusy nejrozšířenější.

Většinou se odehrávají, aniž by testované osoby měly pro případ újmy sjednánu kompenzaci. Incidenty, kdy během špatně prováděných testů lidé zemřeli, vláda nikdy řádně nevyšetřila.

"Trh" s klinickými zkouškami je totiž výnosný pro státní rozpočet. Ročně dosahuje celosvětově deseti miliard dolarů. Jen Indie si z něj letos ukrojí podle odhadů kolem 750 miliónů dolarů.

Prosperují také firmy, které zkoušky pro západní společnosti organizují. "Indie může vydělat na testech každý rok i miliardu dolarů," řekl agentuře AP ředitel jedné z nich, firmy Manipal. Kromě Indie a Malajsie se o pozornost firem v oblasti biotechnologií uchází rovněž Tchaj-wan či Singapur.

Milióny diabetiků

V asijských zemích zaplatí firmy za klinické zkoušky i desetkrát méně než v USA či Evropě. Snadno navíc získají k testům velký počet dobrovolníků.

Kromě pětadvaceti miliónů diabetiků má Indie tři milióny pacientů s nádory, deset miliónů psychiatrických pacientů nebo třicet miliónů lidí s nemocemi srdce.

"Často je potřeba testovat lék na velkém množství lidí během krátké doby. Indie tuto strategii umožňuje," řekl agentuře AP Alany Boyce viceprezident evropské sekce americké výzkumné firmy Kendle International.

Klinické testy v USA trvají stále déle a stojí více. Stát žádá po firmách čím dál víc dobrovolníků při testech a kandidáti jsou vybíráni podle náročných kritérii. V Evropě není situace o mnoho lepší.

Zatímco v roce 1960 trvalo vyvinout nový lék v průměru 8,1 roku, v devadesátých letech se tato doba zvýšila na 15,3 roku. Sehnat pacienty vhodné na testování je největší překážka, která vývoj brzdí.

Přesunout třetinu svých klinických zkoušek do chudších zemí - Indie, Polska či Jižní Ameriky - se proto chystá během příštích dvou let například farmaceutický gigant GlaxoSmithKline.

Proč firmy míří do Asie

Množství dobrovolníků

Populačně silné asijské země mají mnoho pacientů se "západními" chorobami, kteří se kvůli nedostatku léků a neinformovanosti ochotně účastní výzkumu.

Úspory nákladů

V Asii firmy realizují projekty za cenu několikanásobně nižší než na Západě.

Volnější pravidla Vágně definované zákony, jaké má například Indie, umožňují provádět výzkum rychleji a s menšími omezeními, a to jak u lidí, tak u zvířat.

Fakta o pokusech na zvířatech

Za mnohá léta jsme se nechali přesvědčit o nezbytnosti pokusů na zvířatech - pro vývoj lidského poznání v oblasti medicíny a pro naše zdraví. Tento názor je pevně zakořeněn ve školách a jiných institucích, v médiích, v našich myslích. Následující odstavce odkryjí fakta o nespolehlivých vědeckých postupech, užívaných lékařskými profesionály při pokusech na zvířatech. Zástupci americké organizace AFMA (Americans for Medical Advancement / Američané za pokrok v medicíně) tvrdí, že kromě utrpení způsobovaného zvířatům, jsou tyto pokusy neetické také vůči lidem, neboť jsou špatně pochopené a způsobují tak lidem utrpení.

Existují nepopiratelná svědectví o tom, že pokusy na zvířatech poskytují zavádějící výsledky, jejichž přenesení na člověka mohou být tragická až osudová. Tyto pokusy vyčerpávají finanční fondy na lékařský výzkum, znamenají ztrátu drahocenného času, vytvářejí neefektivní řešení problémů a zdržují vývoj při objevování léků pro lidské choroby.

Následující fakta zodpoví některé otázky týkající se pokusů na zvířatech, nebezpečí, která skrývají a jaký dopad to má přímo na nás.

1. Byly by léky bez předchozího testování na zvířatech bezpečné pro člověka ?

Vyloučení fáze pokusů na zvířatech z výzkumného procesu by znamenalo bezpečnější léky pro člověka. Nejprve je nutné si uvědomit, že proces vývoje léčiv není podle scénáře "od laboratorního zvířete přímo do skleničky." Existují čtyři způsoby navrhování léčiv, kdy vědci začínají jedním z těchto:
- objevení nové látky z přírody.
- zjištění odlišné léčebné hodnoty v již existujícím léku.
- upravení chemické struktury léku podobného.
- navržení zcela nového léku, založené na očekávané chemické reakci.

Když výzkumní pracovníci aplikují potenciálně užitečnou látku do zvířete, dostane se jim řady informací o efektivitě látky u daného zvířecího druhu; nicméně výsledky se téměř vždy dramaticky liší v závislosti na druzích a neexistuje žádná spolehlivá metoda odhalující budoucí reakci lidského organismu.
Látky, které by mohly zachránit mnoho lidských životů nejsou schváleny, protože se u zvířat projevily jako nebezpečné, naopak substance, které na zvířata působí jako terapeutické a jsou schváleny, se později prokazují jako škodlivé pro lidský organismus a někdy dokonce smrtící.
Je dobře známo, že asi 100 000 úmrtí ročně je způsobeno účinky legálních léků. Přibližně 15% všech pacientů na příjmu v nemocnicích se zde ocitá z důvodu škodlivého dopadu léků. Za jedno desetiletí musela být více než polovina schválených nových léků stažena z trhu či překlasifikována poté, co u lidí způsobila řadu neočekávaných vedlejších účinků. Všechny tyto léky předtím prošly rozsáhlými pokusy na zvířatech!
Celá řada našich populárních léků (acylpirin, acetaminophen a ibuprofen) je škodlivých pro zvířata. Logicky tedy vyvstává obava, zda-li nás pokusy na zvířatech nepřipravují o velice potřebné medikamenty.
Dr. C. Dollery uvedl: "…na převážnou většinu lidských nemocí neexistuje zvířecí model nebo je velice nedostatečný. (Riskujeme to, že) přehlédneme užitečné léky, protože se u běžně užívaných zvířecích modelů jako užitečné neprojevují." Zatímco média zaníceně podávají nadšené zprávy o údajných pokrocích na poli pokusů na zvířatech v procesu objevování léků na lidské choroby, opomíjí se zmínit o jejich negativech: náš metabolismus je unikátní a výsledky testů na zvířatech nikdy nemohou přesně předvídat dopad léků na člověka.

2. Na kom tedy provádět pokusy, když ne na zvířatech ?

Tato otázka chybně předpokládá, že za lékařský pokrok v minulosti vděčíme pokusům na zvířatech. Skutečná úroveň lékařského výzkumu závisí a bude záviset na následujících postupech a metodách, které nezahrnují zvířata:

- In vitro výzkum (ve zkumavce) na živých tkáních sloužil a slouží jako prostředek pro významné objevy. Přestože lidská tkáň byla vždy k dispozici, nebyla k výzkumu vždy využívána. Krev, tkáně a orgánové kultury jsou ideálními prostředky k testování efektivity a toxicity léků. - Epidemiologie je věda o lidské populaci, jejímž cílem je určování faktorů, které by mohly jednak vyvolat onemocnění v širokém měřítku a také faktorů imunity vůči nemoci. Epidemiologie, kombinovaná s genetickým výzkumem a dalšími zde popsanými metodami poskytuje velmi přesné informace.
- Bakterie, viry a plísně odhalují základní buněčné charakteristiky.
- Lidská autopsie je používána k osvětlení nemocí a výuce operativních technik např. při nápravě zlomenin, stabilizaci páteře, rekonstrukci vaziva apod.
- Umělé modely mohou být vytvořeny pro specifické fyziologické studie, např. opotřebovávání kloubů za různých podmínek.
- Genetický výzkum objasnil zodpovědnost určitých genů za specifické choroby. Nyní lékaři dokážou určit pacientovu náchylnost k nemoci, veškeré změny v pacientově stavu mohou být důkladně monitorovány a léčba zdokonalována i s ohledem na vhodný jídelníček, celkový životní styl a medikaci, u každého individuálně.
- Klinický výzkum na pacientech poskytuje přesný model lidské reakce na rozličné formy léčby. Většinu našich základních znalostí o nemocích můžeme připsat klinickému výzkumu.
- Průzkum léků na trhu je proces poskytující informace o distribuovaných lécích, kdy je každý účinek a vedlejší účinek nového léku ohlášen a zaznamenán monitorovací agenturou. (Přestože má tento průzkum zjevné výhody, je v současnosti prováděn nepravidelně, protože tyto postupy nejsou ani snadné ani příliš žádané.)
- Matematický a počítačový modeling je komplexní výzkumná metoda, která využívá matematiku k simulaci živých systémů a chemických reakcí. Léčba rakoviny prsu a dalších chorob vznikla jako výsledek tohoto typu výzkumu.
- Moderní technologie značnou měrou přispěla k vysokému standardu zdravotní péče, která je nám dnes poskytována. Příklady zahrnují přístroje jako snímače MRI (snímání magnetické rezonance), CAT (komputerizovaná axiální tomografie), PET (pozitronová emisní tomografie), dále rentgen, ultrazvuk, přístroje pro chemickou analýzu krve, arteriální katétry, elektronové mikroskopy, monitorovací zařízení, lasery, anestetické přístroje, zařízení operačních sálů, elektrkardiogramy, elektroencefalogramy, kostní a kloubní protézy, laparoskopickou chirurgii, umělé orgány a mnoho dalších.
- Specializace také zachránila mnoho lidských životů. Například celý obor patologie přispěl k lepšímu porozumění nemocím. Specializace lékařské péče v kardiologii, onkologii, ortopedické chirurgii, pediatrii, v infekčních onemocněních atd. lékařům umožnila rozšířit si znalosti a podělit se o svoje zkušenosti ve vlastním oboru. Specializované oblasti péče v nemocnici, jako jednotky intenzivní péče (JIP) - pro novorozence, pro nemocné s chorobami srdce, v chirurgickém oddělení - zlepšily péči o pacienty. Sestry, výhradně školené pro operační sály nebo JIPky, mohou lépe přistupovat k pacientům.

3. Technicky vzato: lidé jsou zvířata. Tak v čem je problém ?

Zatímco základní stavbu mají všechny zvířecí buňky totožnou - jádro, ribozomy, mitochondrie atd. - dnes již víme, že dokonce i nepatrné zvláštnosti odlišují způsob, jakým buňky různých živočišných druhů reagují na potravu, prostředí a léky. Tyto zvláštnosti, viditelné pouze prostřednictvím elektronového mikroskopu, jsou jak příčinou, tak následkem evoluce, která stvořila odlišné bytosti.
Neúspěšné výsledky pokusů na zvířatech nepopiratelně dokázaly, že právě ty nejmenší biologické odlišnosti mohou jeden druh před nemocí ochránit a u druhého ji vyvolat. Například povrchové receptory bílých krvinek nechávají člověka náchylného onemocnění AIDS. Jako jediný mezi primáty, má člověk molekulu glykoproteinu na povrchu buňky. Vědci nyní naznačují, že by tento fakt mohl vysvětlovat, proč jsou ostatní primáti odolní vůči takovým onemocněním jako malárie, rakovina prostaty a cholera.
Protože se buňky určitým způsobem navzájem odlišují, ne všechny reagují stejně. Pokud jsou údaje o jednom druhu aplikovány na jiný, právě ty nejdrobnější odlišnosti mezi lidmi a zvířaty mohou vést ke smrtelně nebezpečným omylům. Dokonce i kniha - všeobecně považovaná za bibli pro experimentátory se zvířaty - Vědecká příručka o laboratorních zvířatech (The Handbook of Laboratory Animal Science) konstatuje:
"Je nemožné vytyčit spolehlivá, obecně platná pravidla aplikace dat a informací z jednoho druhu na jiný. Tento fakt může být často ověřen až při prvních pokusech na cílovém druhu (lidech)… Přenos informací ze zvířecích modelů (na člověka) zůstane vždy pouze věcí zpětného pohledu…"

4. Pokusy na zvířatech jsou neodmyslitelné, protože zvířata představují jediný model celistvého metabolického systému.

Podle tohoto názoru nemohou výzkumné metody in vitro, přestože hodnotné, předvídat, co se stane v celém žijícím organismu. To je pravda. Historie však dokázala, že výsledky testů na laboratorních zvířatech jsou neadekvátní mnohem více tím, že poskytují informace týkající se výhradně pokusných zvířat a nikoli lidí. Metabolické procesy se výrazně odlišují v závislosti na druzích. Informace získané z pokusů na zvířatech nemají pro člověka žádnou hodnotu a při aplikaci na člověka jsou naprosto nevědecké. Látky, které se prokazatelně projevují jako efektivní u zvířat, nemají žádnou léčebnou hodnotu pro člověka, někdy dokonce způsobují lidskému organismu újmu.
Použitím metod in vitro a nových technologií jsme schopni simulovat nedotčený žijící lidský organismus mnohem lépe, než s laboratorními zvířaty. Všechny léky jsou nakonec stejně testovány na lidech a tito lidé jsou stejnými pokusnými tvory jako laboratorní zvířata. Lidští dobrovolníci jsou v tzv. "klinických fázích" testování léků podrobováni aplikaci z počátku nepatrných dávek léku, jejich reakce jsou monitorovány a dávky se poté pomalu zvyšují.
Klinické testy a následné alternativní metody a postupy jako epidemiologie a průzkum léků na trhu poskytuje to, co pokusy na zvířatech poskytnout nemohou: 100% přesnost ve výzkumu lidských metabolických procesů.

5. Jak si můžeme být jisti, že léky, které nebyly testovány na zvířatech nezpůsobí vrozené vývojové vady ?

Lékařský princip, zvaný Karnofského zákon uvádí, že jakákoli substance může být teratogenní (způsobující vrozené vývojové vady), pokud je aplikována určitému druhu, v určité fázi, v určité dávce. Obyčejná stolní sůl a dokonce voda může být pro některé druhy teratogenní. Věda nám odhalila fakt, že všechny léky mohou u určitých organismů způsobovat vrozené vývojové vady.
Látky, které jsou teratogenní pro některé druhy, navíc nemusejí být či nejsou teratogenní pro jiné. Z 1200 chemikálií, které způsobily vrozené vývojové vady u zvířat mělo pouze 30 negativní efekt na člověka, jak se uvádí v New England Journal of Medicine. Články v dalších odborných publikacích tyto závěry potvrzují. Mnoho pro člověka bezpečných a prospěšných léků způsobilo u laboratorních zvířat vrozené vady:
> Lovastin > Chondroitin sulfát > Acetazolamid > Dichlorfenamid > Ethoxzolamid > Mathazolamid > Furosemid > Clonidin > Diazoxid > Hydralazin > Reserpin > Guanabenz > Diltiazem > Nifedipin > Kodein > Hydrocodon > Hydromorfon > Meperidin (Demerol) > Morfin > Oxymorfon > Fenazocin > Propoxyfen > Kolchycin > Allopurinol > Aspirin > Acetaminofen > ostatní protizánětlivé léky neobsahující steroidy > Enfluran > éter > Halothan > Isofluran > rajský plyn > Sevofluran > Prokain > kortikosteroidy > Ampicilin > Cefalothin > Chloramfenicol > Erythromycin > mnoho antibiotik, fungicidních a protivirových léků > antiparazitika > léky proti hlístům > antimalárika > léky proti hyperglykémii > inzulín > Thyroxin > Methylthiouracil > Propylthiouracil > Aminofyllin.
Většina léků používaných při žaludečních onemocněních, zvracení, alergických a dýchacích potížích způsobují vrozené vady u zvířat, u lidí však nikoliv.
U plodů krys, oblíbeného laboratorního zvířete, se objevily vrozené vývojové vady jako reakce na téměř všechny chemikálie, které jsou nebezpečné pro lidský plod. Pro krysy je ovšem nebezpečná také řada chemikálií, které jsou pro člověka neškodné. V čem jsou tedy testy teratogenity na zvířatech přínosné a proč jsou nadále prováděny? Porodník Prof. Dr. D.F. Hawkins poznamenává: "Spíše než na produkování informací, které by měly mít hodnotu pro humánní medicínu se zdá, že velká většina prenatálních toxických studií je zaměřena na zajišťování lékařské a legální ochrany farmaceutických společností a politické ochrany oficiálních řídících orgánů."
Jak Karnofského zákon naznačuje, vědci dnes mohou vyvolat vrozené vývojové vady u jiných druhů látkami, které jsou teratogenní pro člověka. Jaký má toto však smysl? Takové testy na zvířatech nemají pro člověka žádnou hodnotu, pouze vyčerpávají drahocenné fondy, které by jinak mohly být věnovány na smysluplný výzkum.

8. Díky laboratorním zvířatům dnes víme o cukrovce a inzulínu.

Tento argument je vždy používán zastánci pokusů na zvířatech ve snaze ospravedlnit je. Tvrdí, že bez inzulínu získaného z jatek by mnoho diabetiků přišlo o život. Pravdou je, že zvířata sehrála značnou roli při výzkumu a léčbě diabetu, ale jejich použití nebylo nutné a navíc ne vždy posunulo vědu kupředu.
Cukrovka je skutečně závažné onemocnění, neboť postihuje 10 - 14 milionů Američanů a bývá hlavním důvodem slepoty, amputací, selhávání funkce ledvin a předčasných úmrtí. V České republice byl v roce 2000 počet diabetiků 654 164, což je 6,3% obyvatelstva (zdroj: Diaživot.cz). Ačkoli existují klinické záznamy diabetu již z prvního století našeho letopočtu, do konce 18. století nespojovali lékaři chorobu s charakteristickými změnami ve slinivce pozorovanými při autopsiích. Protože bylo těchto změn těžké dosáhnout u pokusných zvířat, mnoho vědců roli slinivky při cukrovce zpochybňovalo. Téměř o století později, v roce 1869, vědci objevili pankreatické buňky produkující inzulín, které u diabetických pacientů selhávají. Ostatní pankreatické potíže, jako rakovina či zánět slinivky se zdály vyvolávat diabetické symptomy a tím posilovaly souvislost cukrovky se slinivkou.
Nicméně vědci přerušovali dobře se rozvíjející směr poznávání týkajících se slinivky a diabetu… Po vyjmutí slinivek z těl psů, koček a prasat začala tato zvířata trpět diabetickými problémy. Jejich symptomy však vedly vědce k domněnce, že cukrovka je onemocněním jater, protože spojovali transport cukru do jater a glykogen. Tyto studie na zvířatech odvrátily výzkum cukrovky jiným směrem na mnoho let.
V roce 1882 poukázal dr. Marie na souvislost mezi akromegalií (porucha hypofýzy) a cukrem v moči, čili souvislost metabolismu cukru a hypofýzou. Další lékař Dr. Atkinson publikoval v roce 1938 údaje, které ukázaly, že 32,8% všech akromegaliků trpělo diabetem. Dr. Bouchardat publikoval podobná data v roce 1908. Z nějakého důvodu obdržel v roce 1947 Bernardo Houssay, vědec, který to samé dokázal reprodukovat u psů, Nobelovu cenu. Je zřejmé, že pokusy se psy přispěly k jeho slávě neprávem, jelikož znalosti o problematice předcházející pokusům Dr. Houssaye a jakýkoli počet metod založených na studiu lidí by přineslo stejná zjištění.
Na počátku dvacátých let izolovali John Macleod a Frederick Banting inzulín od psa. Za tento čin obdrželi Nobelovu cenu. Macleod připustil, že jejich příspěvkem nebylo objevení inzulínu, ale reprodukce dosavadních objevů u psa, reprodukce znalostí o chorobě, které již byly demonstrovány u člověka. Získávat inzulín od psů nebyl nutný, protože samozřejmě zde již bylo dostatečné množství tkáně od lidí. Prostě tento pokus provedli, protože to bylo příhodné. Ve stejném roce dali Banting a další experimentátor Best, inzulín od psa lidskému pacientovi s katastrofickými následky. Všimněte si, co vědci o tomto pokusu se psem v roce 1922 řekli:
"Produkce inzulínu byla založena na chybně chápané, chybně řízené a chybně provedené sérii pokusů na zvířatech." Banting, Best a ostatní vědci upravili proces produkce inzulínu použitím metod in vitro a později začal být masově produkován ze slinivek prasat a krav, sbíraných na jatkách. Je pravda, že hovězí a vepřový inzulín zachránil životy, ale u některých pacientů také způsobil alergické reakce. Hovězí inzulín má tři aminokyseliny, které se od lidských aminokyselin liší a vepřový inzulín má pouze jednu. Tento fakt může znít zanedbatelně, ale k podkopání zdraví stačí jen velmi malá neshoda aminokyselin. (Pouze jedna deviantní aminokyselina stačí k vyvolání určitých nemocí ohrožujících lidský život, jako např. cystická fibróza nebo srpkovitá chudokrevnost.) Vstříknutí inzulínu získaného od zvířat rovněž představuje značné nebezpečí pro přenos virů, které se přenášejí z jednoho živočišného druhu na jiný. Kdyby výzkumníci tehdy přijali tato hlediska, včetně zásadního rozdílu mezi lidmi a hospodářskými zvířaty, uspíšili by vývoj lidského inzulínu.
Cukrovka je i nadále nemocí tajemnou, a to zejména díky našemu vytrvalému spoléhání se na zvířecí modely. Inzulín je jediný prostředek proti cukrovce, nikoli však lék. Přesný biochemický proces, kterým inzulín reguluje cukr v krvi nadále čeká na své objevení.

9. Jak vůbec můžeme doufat, že pokoříme rakovinu bez pokusů na zvířatech ?

Počátky "války proti rakovině" se datují Nixonovou vládou. Přestože informace týkající se rakoviny u zvířat stále narůstají, vědci válku zatím nevyhráli. Ve skutečnosti úmrtí na rakovinu přibývají. Jedním z hlavních důvodů, proč jsme dosud nezamezili umírání na rakovinu je, že rakovina zvířat je odlišná od rakoviny lidské. Rakovina navíc nepředstavuje pouze jedinou chorobu. V průběhu mnoha let se u lidí objevilo více než 200 odlišných forem rakoviny postihujících různé orgány, tkáně a buňky. Přestože zvířecí orgány, tkáně a buňky jsou srovnatelné s našimi, zvířata nebudou moci nikdy duplikovat lidský karcinom.
Sklony organismu k rakovině mohou být genetické. Expozice rizikovým látkám, typ stravy a celkový životní styl mohou být rovněž faktory zvyšující náchylnost. Aby ze zvířat vytvořili pseudolidi, implantují jim vědci lidské geny a poté je vystavují známým lidským karcinogenům. Klíčovým slovem je zde právě slovo "známý". Jestliže již máme podstatné informace o karcinogenitě určitých látek, typů stravy nebo životního stylu získané od lidí, proč opakovat tato zjišťování u zvířat ? V každém případě nemusejí být dané látky nutně karcinogenní pro všechny druhy stejně. I když bychom očekávali, že krysy a myši získávají rakovinu podobně, studie vedené na obou druzích ukázaly, že 46% chemikálií karcinogenních pro krysy se neprokázalo jako karcinogenní u myší. Jestliže takto blízce příbuzné druhy, jako je krysa a myš dokonce ani nezískávají rakovinu stejným způsobem, nemůže nás překvapit, že z dvaceti sloučenin, které způsobují rakovinu u zvířat je devatenáct z nich neškodných pro člověka. Vědci z The National Cancer Institute (Národní institut pro výzkum rakoviny) léčili pokusné myši s 48 odlišnými "lidskými" formami rakoviny tuctem rozličných léků, jež se u lidí osvědčily. Ve třiceti případech byly léky u myší naprosto neefektivní. Téměř 2/3 myší prokázaly neúspěšnost testu.
The National Cancer Institute se také věnoval gigantickému projektu - 25 letého monitorovacího programu - ve kterém bylo 40 000 rostlinných druhů testováno na zvířatech v procesu léčení nádorů. Z tohoto neskutečně drahého experimentu vyplynula řada pozitivních závěrů pro léčbu zvířat, avšak ani jeden pro člověka. "Poučen" tímto experimentem začal NCI k cytotoxickému monitorování užívat lidské rakovinné buňky.
Dr. Richard Klausner, ředitel NCI poznamenal: "Dějiny výzkumu rakoviny jsou dějinami léčby rakoviny myší… Po dlouhá desetiletí jsme léčili rakovinu u myší - tato léčba však jednoduše nezabírala u lidí."

14. Jak to, že se tedy pokusy na zvířatech staly tak uznávanou metodou ?

Ať jsou výsledky jakkoli nespolehlivé, mají pokusy na zvířatech, ke kterým by lidé nikdy dobrovolně nesvolili, nesmírné výhody. Zvířata nemohou nesouhlasit. Lidských těl, tkání a krve, coby prostředků k rozvoji základních znalostí o našem organismu bylo vždy dostatek. Když se však k moci dostala západní katolická církev, autopsie byla papežským nařízením zakázána. Ve 2.století n.l. provedl římský lékař Galen nekonečnou řadu pokusů na zvířatech, aby předložil přes 500 prací, pojednávajících o fyziologii lidí. Mnohé z jeho závěrů byly naprosto chybné a přispěly k tzv. "temnému věku", nyní spojovanému se středověkem, kdy mocní církevní představitelé stále zamítali autopsii.
Mírnou nápravu této bezútěšné situace přinesla až renesance, kdy byl zkostnatělý církevní řád prolomen proudem ambiciózního renesančního intelektu. Autopsie odhalily lékařské nepřesnosti, které byly přijímány 1300 let, od Galena a osvětlily tak skutečnou podstatu chorob.
Na experimentování se zvířaty navázal v polovině 19. století Claude Bernard, jenž neuspěl jako dramatik. Jeho zanícená horlivost a značné množství výsledků (ať již správných nebo ne), plynoucích z využívání zvířat, byly základem pro vytvoření pokusnického tržního mechanismu. Lékařský výzkum se od té doby rozšířil až za hranice lékařů. Lidé, kteří pokusy nemohli provádět coby lékaři, mohou svoje živobytí provozovat jako experimentátoři se zvířaty, včetně užívání značného vlivu. Mašinérie pokusů na zvířatech ve skutečnosti produkuje takovou hojnost závěrů, že tyto závěry na druhou stranu velmi často zastíní hodnotné údaje získané z výzkumu lidí.
Experimentátoři se zvířaty záhy žádali a také dostávali peníze na výzkum. Chovatelé zvířat začali mít zisky. Dodavatelé laboratorního vybavení se radovali z rozrůstajícího se trhu. A tak dále. Nové, rozvíjející se průmyslové odvětví se zdálo být užitečné pro výzkum chorob, ačkoli existovaly značné rozdíly ve výsledcích mezi různými zvířecími druhy, a také mezi zvířaty a lidmi. Ve třicátých letech 20. století uvedly analogické reakce zvířat a lidí na léky jako rutinu ve výzkumu léčiv do praxe tzv. zvířecí modely. Stejné problémy však nadále přetrvávají; odlišné druhy nikdy na léčbu spolehlivě nereagují stejným způsobem. Farmaceutický průmysl byl však rozpohybován do plných obrátek, vytvářejíc pevné svazky s výzkumnými institucemi a společnostmi a prosazujíc výsledky pokusů na zvířatech v horlivé snaze zvýšit zisk na maximum. Thalidomidová katastrofa vedoucí k poškození 10 000 novorozenců vrozenými vadami přiměla Kongres Spojených států hledat pro konzumenty léků záruku jejich bezpečnosti. Zárukou se staly pokusy na zvířatech. Toto absurdní řešení naprosto ignorovalo fakt, že Thalidomid byl s úspěšnými výsledky testován na zvířatech.
Vytvořením legislativy, která z bezpečnostních důvodů vyžaduje testování na zvířatech tak vláda ovlivněna zainteresovanými mocnými skupinami vytváří legální ochranu společnostem, které mají větší zájem na finančním zisku než na prospěchu pacientů. V případě další tragédie pak obžalovaní u soudu jednoduše a právoplatně prohlásí, že jednali podle zákona. Jejich nadšení a jistota plynoucí z tohoto legálního záchranného kruhu značnou mírou přispívá ke zneužívání vědy prostřednictvím pokusů na zvířatech.

Budou obnoveny pokusy na zvířatech pro kosmetické účely?

[04-01-2005] Autor: Martina Lustigová

Začnou se v České republice provádět na zvířatech testy pro kosmetické účely? V Poslanecké sněmovně leží novela zákona o ochraně veřejného zdraví, která ruší dosavadní striktní zákaz kosmetických testů na zvířatech. Návrh, který předložila ministryně zdravotnictví Milada Emmerová, ale vzbudil velkou vlnu kritiky. Podrobnosti má Martina Lustigová.

Milada Emmerová
Zákaz pokusů na zvířatech pro kosmetické účely vstoupil v Česku v platnost před necelým rokem, ale ani v roce 2003 už v Česku nebyla zvířata k testování kosmetických přípravků využívána.
S kritikou sporné novely, která testování pro kosmetické účely povoluje, vystoupila poslankyně Vlasta Parkanová: "My jsme loni dokázali přijmout absolutní zákaz testování zvířat pro kosmetické účely a touto novelou by paní ministryně chtěla stav vrátit tam, kde byl předtím, to jest že by zvířata mohla být testována pro kosmetické firmy. To je věc, která se mi nelíbí a kterou jsem v prvním čtení ve sněmovně zkritizovala."
Podle Parkanové ministryně Emmerová předložila novelu, kterou jí připravili její úředníci, a přitom sama neměla přehled o jejím obsahu. Pokračuje Vlasta Parkanová: "Myslím si, že ona se teprve teď s touto problematikou seznamuje. Ale jak jsem zachytila její vyjádření v tištěných médiích, tak ona se vlastně hlásí k tomu mému postoji: ona říká, že by nebylo dobré, abychom se vraceli zpět a abychom tu úpravu opětně změkčovali."

Vítězslav Klíma z Ministerstva zdravotnictví k tomu dodává: "Paní ministryně sama protesty proti novele zákona v souvislosti s pokusy na zvířatech chápe a rozumí jim. Ale inkriminovaná směrnice byla přijata podle principů sbližování našich právních předpisů s právními předpisy zemí Evropské unie." Země Evropské unie ale naopak směřují k přísnému zákazu testů na zvířatech pro kosmetické účely. Od loňského září platí zákaz testovat finální výrobky a do roku 2009 by se mělo ukončit i testování ingrediencí, ze kterých se výrobky skládají.
Ochránci zvířat jsou návrhem novely zaskočeni. Je podle nich testování kosmetických přípravků na zvířatech nezbytné? O tom více Romana Šonková z Nadace na ochranu zvířat:
"My si myslíme, že rozhodně nezbytné není, protože už jednak existuje mnoho a mnoho ingrediencí, které se dají libovolně kombinovat, a tedy i mnoho finálních produktů, které se dají nově využívat. Většina těchto látek stejně byla zkoušena pro přípravu léčiv, čili jsou vlastně velice dobře protestovány a není potřeba ty finální produkty už testovat. Stejně je vždy potřeba, pokud má být ten přípravek bezpečný, ho zkoušet normálními dermatologickými testy." Ochránci považují testování kosmetiky na zvířatech za zastaralé a Česká republika by se k němu podle nich neměla vracet.

S testováním kosmetiky na zvířatech nesouhlasí ani Josef Duben ze Státní veterinární správy: "Nedovedu si představit, že by někdo pro kosmetické účely povolil testování na zvířatech." K projednávání novely Josef Duben dodává: "Předpokládáme, že pokud tato novela bude zasahovat nějakým způsobem do veterinární oblasti, tak že v žádném případě nesmí jít přes veterinární zákon a přes zákon na ochranu zvířat proti týrání."
Jak vlastně testování na zvířatech vypadá? O tom více Romana Šonková: "Testování zahrnuje mnoho druhů testů. Například Draizeův test se testuje především na králících, kdy se jim vkapává ta látka za bdělého stavu bez anestetik do oka a sleduje se reakce oka na přidanou látku. Pokud jde o test dráždivosti kůže, tak tam se většinou používají také králíci nebo morčata a testuje se to tak, že se oholí kůže na zádech nebo se případně i odstraní ta svrchní pokožka a tam se nanáší ta ingredience nebo hotový produkt. Co se týče toxicity, podává se přípravek násilně zvířeti do žaludku a sledují se reakce na danou látku."
Osud novely mají nyní ve svých rukou poslanci: mohou proti sporným paragrafům vystoupit a prosadit udržení zákazu testování na zvířatech pro kosmetické účely nebo testování znovu povolit.
ČRo 7. http://www.radio.cz/cz/clanek/61949

Pokusy ve vzdělávání
"Zabít, rozřezat, zahodit"
Hippokratova přísaha, která platí pro všechny lékařky a lékaře bez výjimky, zavazuje k zachování každého života. Všechny budoucí zvěrolékařky a zvěrolékaři do svého povolání vstupují s tím, že budou zvířata léčit a snižovat jejich utrpení. Motivací pro studium biologie je zájem o přírodu se všemi formami života. Avšak základní princip úcty k životu je pošlapán už na začátku studia, neboť studentky a studenti jsou nuceny/i účastnit se proti svému svědomí pokusů na zvířatech*.
Preparování zvířat, cvičení na orgánových preparátech, ale i pokusy na živých zvířatech mají studujícím zprostředkovat základní pochopení tělesné stavby zvířat a funkce jejich orgánů. Například v praktikách zoologie se usmrcují a rozřezávají krysy, hlemýždi, hmyz a další zvířata, aby studentky a studenti poznali vzhled a umístění jejich orgánů. Velmi rozšířené jsou pokusy na zvířatech ve fyziologii, za všechny jmenujme zejména pověstné "pokusy na žábách". Žábám se odřízne hlava, pak se odejmou orgány jako nervy, svaly nebo srdce. Přestože jsou odděleny od těla, reagují orgány na podněty jako zásahy elektrickým proudem či aplikaci některých léků.
Kdo se na vysoké škole kvůli svědomí zdráhá účastnit této takzvané "spotřeby zvířat"*, neobdrží doklad o výkonu a nemůže úspěšně absolvovat studium. Díky mnohaletým protestům studentek a studentů proti nucení k účasti na pokusech se zvířaty a neustále se rozšiřující škále učebních metod, které pokusná zvířata nevyužívají, se na této situaci pomalu ale jistě něco začíná měnit. Dnes už od zavazující účasti na cvičeních, která zvířata využívají, upouští celá řada lékařských fakult. Avšak na většině oborů lékařství, biologie a zvěrolékařství jsou tyto pokusy považovány za nutné. A tak je jen kvůli povinné součásti studia těchto tří oborů každý rok v Německu zabito nejméně 60 000 zvířat.

Učební metody nevyužívající zvířata

Počítačové simulace

Pokusy na sobě

Přirozeně uhynulá zvířata

Plastinační modely

Videofilmy

Další

Principiální změny ve vzdělávání

Ze zahraničí
Právní situace v Německu
Podle § 10 zákona na ochranu zvířat smějí být zákroky a ošetření na zvířatech, které jsou spojeny s bolestí, utrpením a poškozením, prováděny ve vzdělávání či dalším vzdělávání jen tehdy, pokud jejich účelu nelze dosáhnout jiným způsobem, zejména filmovým znázorněním. Podle dosavadního výkladu byla otázka učebních metod využívajících zvířata ponechána na základě ústavněprávně stanovené svobody vzdělání k posouzení výhradně vysokoškolským profesorům. Po přijetí do německé ústavy v roce 2002 už není ochrana zvířat podřízena základním právům.
Jak omezené byly dosud možnosti praktického využití zákona na ochranu zvířat v oblasti univerzitního vzdělávání, se ukázalo v roce 1993. Tehdy zakázal prezident vládního okrsku v Giessen jednomu marburgskému vysokoškolskému profesorovi provádět v jednom povinném kurzu pro studentky a studenty zoologie pokusy na krysách, které končily jejich usmrcením. Účelu výuky mohlo být dosaženo stejně tak dobře promítáním filmu. Protože k tomuto pokusu existovala alternativa, porušoval postup experimentu § 10 zákona na ochranu zvířat. Avšak kvůli tomu, že etická ochrana zvířat v té době nebyla ústavně zakotvená, rozhodl správní soudní dvůr v Kasselu, že je zákaz pokusů nepřípustný. Změna ústavy umožňuje, aby už zákon na ochranu zvířat nebyl obcházen tak jako v tomto případě a aby mohla být taková soudní řízení v budoucnosti rozhodována ve prospěch zvířat.
Studentky a studenti, kteří se soudili se svými univerzitami, aby mohli být kvůli svému svědomí osvobozeni od účasti na cvičeních, ve kterých se využívají zvířata, se odvolávali na svobodu svědomí zakotvenou v ústavě a svobodu výběru povolání (čl. 4, 12 německé ústavy) a mohli se tak postavit právu na svobodu vzdělání (čl. 5, odst. 3 německé ústavy) na straně univerzity. Teď se může na straně studentek a studentů na misku vah přihodit ještě ochrana zvířat, takže se šance na pozitivní výsledek procesu zvyšují.

Testovat na zvířatech nebo na lidech?

Od doby, co se zavedlo testování kosmetických přípravků a léků na zvířatech, se vedou vleklé spory, zda je nutné tyto tvory používat, či nikoliv. Odpůrců těchto metod je mnohem více, než příznivců. Proč je tomu tak? Začneme v budoucnu testovat na sobě?

Největší průkopník medicíny? Laboratorní myš

Kdybychom měli sestavit seznam největších průkopníků medicíny ve 20. století, čelné místo v tomto pomyslném panteonu by bezesporu patřilo laboratorní myši. Lze bez nadsázky říci, že například jen při vývoji a testování léčiv tento drobný živočich zachránil miliony lidských životů. Díky své malé velikosti, značnému reprodukčnímu potenciálu, nenáročnému chovu, jednoduché manipulaci a v neposlední řadě relativně snadné dostupnosti široké škály rozmanitých druhů, neboli linií. Její velký význam a rozsáhlé možnosti v lékařském výzkumu si však lékaři a vědečtí pracovníci plně uvědomili až ve 20. letech 20. století, kdy se zjistilo, že lze nádorové buňky úspěšně transplantovat inbredním myším, aniž by jejich organizmus transplantáty odmítl. Pochopení a plné docenění výhod experimentální práce s přesně definovaným a geneticky kontrolovaným objektem vedlo nejen k rozsáhlejšímu využívání laboratorních myší, ale především k rychlému, cílenému vývoji nových variant s nejrůznější genetickou strukturou, takže například ve Velké Británii myši představovaly v roce 1978 více než 60 % všech laboratorních zvířat. Šíře uplatnění laboratorních myší je v současné době skutečně udivující a není snad oboru lékařského či biologického zaměření, kde bychom se s nimi nesetkali.

http://www.pokusynazviratech.cz/fotoalbum/index.html

Pokusy na zvířatech, nejčastěji již na zmíněných myších a potkanech, jsou dnes užitečné tam, kde vědci nemají k dispozici informace o účincích určité látky na lidský organismus. Je například již známé, že rakovinu lze poměrně úspěšně léčit u myší, ale u lidí má před sebou věda ještě dalekou cestu. Na druhou stranu mnoho údajů ze zvířat je možné poměrně přesně přiblížit člověku - například rychlost vylučování léku z organismu. Konečnými pokusnými zvířaty jsou ovšem lidé. Některé léky byly objeveny právě jen díky pokusům na zvířatech. Německý vědec Gerhard Domagk zjistil, že barvivo Prontosil účinně zabíjí bakterie v myších, ale ne ve zkumavce. Později bylo zjištěno, že se Prontosil v organismu metabolizuje na účinný sulfonamid. Mnoho nových preparátů se nedostane do stadia klinických zkoušek - často vzhledem k jejich vedlejším účinkům, které odhalí experimenty na zvířatech. Firmy ovšem tyto údaje nezveřejňují, takže veřejnost se bohužel nic nedozví o užitečnosti těchto pokusů.

Základní stupně vývoje léků

Podle Vladimíra Plišky, profesora na univerzitě v Curychu, má vývoj nového léku tři základní stupně:
1. stupeň vychází zpravidla z myšlenky základního výzkumu. Tu je možné - tak jako jiné hypotézy - testovat "laboratorními" postupy. Již na tomto stupni se uplatňuje pokus na živém organizmu, zpravidla na malých laboratorních zvířatech. Předpokládá se, že principiální nevhodnost nového zásahu, např. nového léku, lze odhalit již v tomto (dosud nepříliš nákladném) stupni.
2. jestliže se navržený princip osvědčí a nenarazí na zásadní překážky, přejde se k dalšímu, předklinickému stupni. Jeho cílem je zkoumat vhodnost daného postupu z klinického hlediska a jestliže nadále nemluví nic proti jeho praktickému použití, připravit podklady pro výzkum klinický. V tomto druhém (podstatně nákladnějším) stupni se například zkoumá dlouhodobá (chronická) toxicita nového léku, protichůdné reakce, případné následky zásahu na fyziologické funkce, a to nejen na malých laboratorních hlodavcích (myších, potkanech, morčatech, popřípadě králících); legislativa zpravidla požaduje testy na několika rozličných taxonomických (různých) skupinách zvířat (tedy ne např. na trojici myš - potkan - morče), z nichž jednou skupinou bývají nižší či vyšší primáti.
3. v určitém stadiu předklinického vývoje je nutné rozhodnout, zda je možno přejít k pokusu klinickému, to znamená k pokusu na člověku. Zde již začínají zmíněné problémy etické, právní, a především problémy lékaře samotného, který má zaručit bezpečnost pokusu, odhadnout jeho rizika a dlouhodobé účinky.

Zastánci a oponenti

V současné vědě by se ještě lidstvo bez testů na zvířatech nikam nedostalo. Podle lékařky Nikoliny Canové není možné zkoumat účinky preparátů pouze na umělých tkáních. " Pracuji s jaterními buňkami a ty se prostě uměle vyrobit nedají. Je to něco jiného než testování kosmetiky na umělých tkáních," vysvětlila. Stejný názor na věc má také její kolegyně, farmaceutka Petra Bysterská, která se zabývá transplantací oční rohovky: "Pro mou práci, která spočívá ve zkoumání imunosupresivních látek, jsou živé organismy naprosto nepostradatelné. Tyto látky totiž potlačují příjemcovu imunitu a umělé tkáně žádnou komplexní imunitu přirozeně nemají," doplnila.

Na druhé straně však stojí ochránci zvířat se svými argumenty. V srpnu minulého roku vyzvala v Berlíně Organizace na ochranu zvířat z celého světa všechny, aby ukončili používání primátů v lékařském výzkumu. "Naléháme na vlády, zákonodárce, průmysl, vědce a nadace z celého světa, aby akceptovali nutnost ukončit využívání primátů jakožto legitimní a zásadní cíl. Dále pak aby se dosažení tohoto cíle stalo jejich významnou prioritu a aby o něj společně usilovali. Zejména věříme, že je třeba vytvořit okamžité a mezinárodně koordinované úsilí, které definuje postup, jak dosáhnout úplného ukončení všech pokusů na mimolidských primátech," stálo ve zprávě. Ochránci také poukázali na fakt, že mimolidští primáti jsou vysoce inteligentní a cítící zvířata, rozvíjejí složité sociální vztahy a jsou tak náhražkou za člověka, protože jsou mu biologicky velmi podobní. Navíc nemůžou vyjádřit svůj názor na testy, nikdo se jich nemůže zeptat, zda souhlasí s tím, aby na nich byly zkoumány různé látky. V čem se ale shodují jak odborníci pracující s pokusnými zvířaty, tak ochránci je fakt, že v některých případech nelze s jistotou říci, zda látka, která byla úspěšně testovaná na zvířeti a to ji bez problémů přijalo, může být aplikována člověku. "Historie zná mnoho případů, kdy lék prošel testy na zvířatech a při dalším stupni testu na člověku měla tato látka opačný účinek. Vysvětlení je prosté - člověk má jiný organismus než zvíře a proto nikdy nemůžeme s jistotou odhadnout, jak lék testovaný na zvířatech bude působit na lidský organismus," objasnil problematiku zvěrolékař Jan Černý.

Pokusy na lidech

Jak tedy postupovat při vývoji nových léků? Testovat či nikoliv? Nebo snad testovat rovnou na lidech? Tímto problémem se zabývá Vladimír Pliška, profesor na univerzitě v Curychu, který v červencovém čísle časopisu Vesmír z minulého roku vyjasnil rozdíl mezi pokusem na zvířatech a pokusem na lidech ve vztahu k biomedicínskému výzkumu. Uvedl argumenty, proč není možné vzdát se ani pokusů na zvířatech, ani pokusů na lidech. Přestože poznatky získané v pokusu na zvířatech nelze vždy využít přímo, jsou nezbytným příspěvkem k teoretickému základu medicíny, bez nějž by nebyly možné klinické studie (tj. pokusy) s lidmi. Po menší exkurzi do historie uvedl zásady pravidel pro schvalování experimentů na zvířatech a na lidech. Pokusnou osobou však smí být jedině svéprávný dospělý dobrovolník, který je plně informován o riziku, jež podstupuje, včetně možných následků. Veliký problém tedy představují pokusy na nesvéprávných osobách (např. na duševně chorých nebo na dětech). Metodika experimentů požaduje kontrolní skupinu. Z etických důvodů však lze metodu pomocí placeba (tj. vyloučení zásahu) použít v pokusech na lidech jen u méně závažných patologických stavů.
Přehled pokusů na vězních v koncentračních táborech Třetí říše, které byly předmětem norimberského procesu s lékaři v roce 1947.
http://vesmir.cz/08_2003/428.htm

Kosmetika - ano či ne?

L´oreal Paris je jedna z kosmetických firem, která testuje své produkty na zvířatech (Ilustrační foto).

Jestliže dnešní medicína, věda a výzkum pokusná zvířata potřebují, v kosmetickém průmyslu se tato skutečnost stává mnohdy diskutabilní. Zvířata, která jsou testována na nejrůznější kosmetické přípravky (jsou jimi krmena, nanášejí jim je na místa s odstraněnou kůží, zakapávají jim je do očí) jsou většinou na celý život zmrzačena a až ve fázi, kdy nemají na těle jediné zdravé místo, jsou utracena. A to většinou tak, že je vyhodí do odpadu. Na testování kosmetiky mají negativní názor i vědci. "Tohle počínání asi opravdu nikdy nepochopím. Nejde zde jen o utrápené živočichy, je to obraz celé naší společnosti, která se mimo jiné bez kosmetiky - teď myslím hlavně tu dekorativní - docela dobře obejde," řekla Petra Bysterská.

Etické soudy

V pokusu na člověku či pokusu na živých organizmech vůbec je faktor morálního postoje jak přímo zúčastněných osob, tak nezúčastněné veřejnosti zvlášť silný. Morálka však prochází evolučním procesem, a etické soudy existují tudíž pouze ve vztahu k určitému vývojovému stupni společnosti, v určitém kulturním, etnickém, sociálním a občanském prostředí.
Je pozoruhodné, že zvířata v pokusu podobnou ochranu ve většině států mají (v České republice jsou testy na zvířatech za účelem výroby kosmetiky zakázány). Zároveň je ale nutné podotknout, že zvíře je v pokusu méně chráněno jinými ustanoveními, která jsou pro lidské osoby běžná, jako je např. ochrana osobnosti, ochrana soukromé sféry apod. Zvířata také nemohou vyjádřit "informovaný souhlas" k pokusu, a jsou v tomto směru v horším postavení než např. nesvéprávné osoby. Rozdílný přístup k živým bytostem, daný antropocentrickým názorem většiny lidstva, se tu tedy projevuje velmi výrazně.

OLGA PÍPALOVÁ
s přispěním Dagmar Edelmannové a Veroniky Houskové

Zdroje:
Canová, Kutinová, Nikolina, MUDr., Farmakologický ústav 1. Lékařská fakulta UK, Albertov 4, 128 00 Praha 2, Tel.: 224921867
URL: http://farm.lf1.cuni.cz/
e-mail: nikolina.canova@lf1.cuni.cz

Bysterská, Petra, Mgr., Farmakologický ústav 1. Lékařská fakulta UK, Albertov 4, 128 00 Praha 2, Tel.: 224921867
URL: http://farm.lf1.cuni.cz/
e-mail: petra.bystrerska@lf1.cuni.cz

Vesmír - Home page, URL: http://www.vesmir.cz

Černý, Jan, MVDr., Veterinární ambulance, Vodárenská 2357, 272 01 Kladno. Tel.: 602356342

ZPĚT